Problém interrupce

 

(Následující text je seminární prací, kterou jsem psal pro předmět Zdraví a nemoc na UK.) 

 

Téma umělých potratů, neboli interrupce jsem si vybral zejména proto, že dle mého názoru je to dnes přirozenou součástí života a člověk si ani moc neuvědomuje závažnost tohoto zákroku. V této práci se chci tedy zaměřit na tuto problematiku z hlediska etiky, statistiky a historie, zdraví žen po zákroku a vnímání celé této oblasti společností.

Základní otázkou je "Ve které fázi se dá plodu říkat člověk?". Životem, svým způsobem, můžeme nazvat samotné vajíčko, nebo samotnou spermii, ale je to plnohodnotná informace sama o sobě? Nikoliv. Potencionální člověk se začíná vyvíjet až od chvíle spojení spermie s vajíčkem. Kdy se tedy zárodku dá říct člověk? To je jeden ze základních problémů. Začíná být zárodek člověkem ve třetím týdnu, kdy se začínají tvořit orgány a začíná pracovat i srdce? Nebo v osmém týdnu, kdy se začínají pohybovat svaly? Nebo je to člověk až ve chvíli, kdy se plně vyvine mozek, čili okolo konce pátého měsíce, kdy už plod i slyší? Odpověď na tyto otázky je nutno najít, abychom mohli řešit etickou stránku věci.

V současné době je to tak, že do 12. týdne těhotenství lze ukončit těhotenství z jakéhokoliv důvodu na přání matky. Do 24. týdne lze ukončit těhotenství pouze ze zdravotních důvodů, kdy je prokázáno poškození plodu, či ohrožen život matky. Nad 24 týdnů se již nejedná o potrat, ale o předčasný porod a to většinou císařským řezem, kdy je zdravotní stav plodu vážný až neslučitelný se životem a nebo vážně ohrožen život matky. Dítě má často šanci přežít v inkubátoru.

Spojením spermie a vajíčka vlastně z dvou pohlavních buněk, které obsahovaly každá poloviční (haploidní) genetickou informaci, vzniká diploidní zygota (buňka s kompletní sadou chromozómů), tedy základ pro vyvinutí nového člověka. Někteří lidé však říkají, že život začíná až později - většinou je považováno začátkem života období, kdy zárodek začíná myslet, jenže se nedá přesně zjistit, kdy toto období nastává, a jiní zase tvrdí, že se to rozlišuje hmotností. I z lékařského hlediska se o samovolném vypuzení či lékařském vynětí mrtvého plodu z matky do váhy 500g, mluví  jako o potratu. Pokud je váha vyšší jak 500g, mluví se o porození mrtvého dítěte. Z toho všeho se tudíž (dle mého názoru mylně) vyvozuje, že je období, kdy o životě zárodku může rozhodovat matka. Z biologického hlediska však nejde určit žádnou zásadní změnu, kdy bychom mohli říct, kdy zárodek není lidský a kdy je lidský. Důvody, které jsou uváděny proto, aby mohlo proběhnout ukončení tohoto lidského vývoje, jsou tedy spíše jako záminkou k tomu, aby byly umožněny umělé potraty jako takové. Pokud tedy zárodek či plod neohrožuje matku tak, že je nucena těhotenství ukončit, nebo pokud nedojde k samovolnému potratu, dá se umělé přerušení těhotenství považovat za stejně vážnou věc jako je vražda. Ve své podstatě je to vražda, jen ne taková, kterou vídáme jinde ve světě. Zde umírá tvor, který člověka svým zevnějškem a velikostí ani nepřipomíná a za matku ho zabíjí někdo jiný - doktoři.  Matka je tedy často "uchlácholena" tím, že je to běžné, že tuto špinavou práci nemusí provádět ona, že to vlastně vražda není, když ještě nemá dostatečně vyvinuty orgány, a tak je "otupěna" těmito okolnostmi, díky kterým si ani nepřipouští, že jde o vraždu potenciálního zdravého člověka. Dnešní společnost je zaměřena hodně na jedince jako takového a jeho svobodu. Skrze reklamy, kampaně, filmy apod., podporuje lidskou sobeckost. V lidech pak je myšlení typu: "Užívej života co můžeš! Starej se nejdřív o sebe a pak až o druhé. Nejdřív si udělej kariéru, pak až rodinu. Krátkodobé vztahy jsou v pořádku, hlavně když ty z toho něco máš." a tak podobně. Co se týče umělých potratů, tak se i já často setkávám s názorem, že má matka právo rozhodovat o životě jejího nenarozeného potomka, že tento nenarozený potomek nemá právo rozhodnout o tom, jestli chce žít nebo ne, protože ještě neumí myslet a mluvit. Zdá se mi to absurdní. Nedávno jsem četl článek, který se zabýval tím, že jistá šestnáctiletá školačka z Velké Británie má za sebou již čtyři potraty. Pod článkem v komentářích byl text: "Co je na tom špatného? Každý má snad svobodu slova a právo na své rozhodnutí, ne?" Nemohl jsem zůstat klidným a tak jsem na tento komentář oponoval slovy: "Škoda jen, že ty děti na to právo nemají a nemají tu svobodu slova." Pohled na tuto problematiku většiny lidí mi přijde velmi nešťastný. Lidé se často ani nezamyslí nad tím, že se může jednat o budoucího člověka, který vyroste, vystuduje školy, založí také rodinu a zemře ve stáří. Samozřejmě je tu i mnoho okolností, které matky dovedou k tomuto vážnému rozhodnutí. Může se jednat právě o mladistvé dívky, nebo o ženy, kterém se již v době těhotenství rozpadne manželství a tím pádem by byly svobodnou matkou, nebo může být důvodem tíživá sociální situace. Myslím si však, že ať už jsou okolnosti jakékoliv, člověk nemá právo rozhodovat o životě (ve smyslu žít či nežít) jiného člověka, ať už je ve kterékoliv životní etapě. Pokud k interrupci dochází z důvodu lidského rozmaru a zachování si volného života, je to dle mého názoru špatně a jedná se o vraždu stejně závažnou, jako je vražda dospělého jedince.

Pokud se podíváme do historie, tak zjistíme, že žijeme nejspíš v nejtolerantnější době vůči umělému přerušení těhotenství. Dříve byly potraty u nás trestány. V zákoně 117/1852 ř.z., § 144 se píše toto: "Vyhnání plodu vlastního. Žena, která obmyslně podnikne jakékoliv jednání, jímž způsobí vyhnání svého plodu, anebo jímž se přivodí takový porod, že dítě mrtvé na svět přijde, dopustí se zločinu." Naneštěstí se ale potraty uskutečňovaly i přes tento zákaz. V padesátých letech minulého století umíralo ročně až sto žen na následky kriminálního potratu, což zapříčinilo povolení umělého potratu, ale za přísných podmínek. Od roku 1987 se hranice ještě více povolily a potrat se provádí na přání ženy a bez komise. Ze statistik lze vyčíst, že rapidně klesl kriminální potrat, protože v roce 1986 bylo 83 564 potratů a z toho 15 029 ze zdravotních důvodů a v roce 1987 číslo stouplo na neuvěřitelných 107 717 a z toho 11 095 ze zdravotních důvodů. Počet potratů pak kolísá kolem sto tisíc a po Sametové revoluci už jen klesá. K roku 2013 je evidováno 22 714 interrupcí, ze kterých bylo 4 350 ze zdravotních důvodů. Počet umělých potratů klesal zejména díky více možnostem antikoncepce.

Dnes už zdraví žen díky vyspělejší medicíně není tolik ohroženo, ale každý cizí zásah do těla je přeci jen narušení chodu těla, které se s tímto zásahem musí nějakým způsobem vypořádat. Při zákroku však může dojít k poranění děložního hrdla a pokud je ztráta krve větší, tak je žena více ohrožena. Může také dojít k jinému poškození dělohy, či k zánětu dělohy. Čím delší je fáze těhotenství při provádění interrupce, tím je větší zdravotní riziko pro ženu. Interrupce se dělí na chemickou, chirurgickou a pozdní.

Chemická interrupce se provádí většinou do devátého týdne těhotenství např. pomocí pilulky s mifepristonem. Od 16. června 2014 je v České republice legálně k dostání tato potratová pilulka, který má umožnit ženám do 49. dne těhotenství šetrnější potrat, než je chirurgický zákrok. Pilulka se však nedá sehnat volně v lékárnách a dokonce ani všichni doktoři jí nemohou prodávat. Chirurgická interrupce se provádí v prvních patnácti týdnech podtlakovým odsáním, od patnáctého do osmnáctého týdne se vyjmutí plodu provádí chirurgicky roztažením děložního hrdla a následným odsáváním. Pozdní interrupce se provádí chemickým vypuzením plodu, či císařským řezem. Samotný proces potratu, jak už bylo naznačeno, není nic hezkého. Na serveru doktorka.cz vysvětluje paní doktorka proces miniinterrupce: "Miniinterrupce (vakuumaspirace a kyretáž) se provádí do 8. týdne těhotenství. Původně se prováděla pouze vakuumaspirace, ale protože nenarozené dítě v děloze zákrok někdy přežilo a hlavně v děloze zůstávaly zbytky dítěte, provádí se následně ještě kyretáž. Přes roztažené děložní hrdlo se do dělohy vsune plastická trubička s ostrým hrotem. Je připojena na silnou vývěvu, podobnou vysavači, ale s 29krát silnějším účinkem. Vývěva roztrhá dítě na kousky a vysaje jej do nádoby. Poté se do dělohy vsune kyreta (ocelový nůž zakulaceného tvaru), aby se vyškrábla placenta a zbytky dítěte." Takovýto proces připomíná masakr z nějakého hororu.

Toto celé téma je velmi kontroverzní. Říkám si však, proč je tak kontroverzní. Je to proto, že si lidé myslí, že dokud se člověk nenarodí, tak nemá práva a není člověkem a může se tedy o něm rozhodovat bez něj, nebo je to proto, že lidé chtějí větší pohodlí v životě a když se stane, že žena nechtěně otěhotní, tak podstoupí interrupční proceduru a je po problému? Dle mého názoru by toto téma nebylo tak kontroverzní, kdyby se jednalo jen o jednu osobu, jenže proto, že se jedná o nevyvinutého člověka, který nevidomky narušuje svobodu své matky (tudíž to ovlivňuje život minimálně dvou osob), které to vadí a tak jdou proti sobě dvě protichůdné tendence, za kterými stojí proti sobě jejich zastánci. Je to tedy velká otázka, jestli a v jaké míře potraty povolit, protože argumentů pro a proti se najde vždy mnoho ať už pro jednu, či pro druhou stranu. Kdyby však bylo na mně, povolil bych umělé potraty pouze pro akutní sociální, či zdravotní případy. Vím ale, že by to zapříčinilo vysoký nárůst kriminálních potratů, tedy i vyšší počet úmrtí žen, jak už to bylo v minulém století. Je tedy těžké to posoudit a ještě těžší o tom rozhodovat.